Kamery na pracovišti: Co zaměstnavatel smí a co už je za hranou?

Právní rámec instalace kamer na pracovišti

Instalace kamerových systémů na pracovišti podléhá přísné právní regulaci, která vychází především ze zákoníku práce a zákona o zpracování osobních údajů. Zaměstnavatel musí při instalaci kamer respektovat základní práva zaměstnanců, zejména jejich právo na ochranu soukromí a osobních údajů. Podle ustanovení § 316 zákoníku práce nesmí zaměstnavatel bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovišti a v společných prostorách tím, že jej podrobuje otevřenému nebo skrytému sledování.

Zaměstnavatel může zavést kamerový systém pouze v případě, že má k tomu závažný důvod spočívající ve zvláštní povaze své činnosti. Takovým důvodem může být například ochrana majetku před krádežemi, zajištění bezpečnosti zaměstnanců nebo ochrana výrobního tajemství. Důležité je, že pouhá prevence nebo běžná kontrola pracovní morálky nejsou považovány za dostatečně závažný důvod pro instalaci kamer.

Před instalací kamerového systému musí zaměstnavatel provést důkladné posouzení, zda nelze sledovaného účelu dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky. Zaměstnavatel je také povinen předem informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a způsobech jejího provádění. Tato informační povinnost musí být splněna prokazatelným způsobem, například prostřednictvím vnitřního předpisu nebo písemného oznámení.

Kamery nesmí být instalovány v prostorách určených k ryze soukromým účelům, jako jsou toalety, šatny nebo odpočinkové místnosti. V případě, že je kamerový systém spojen se záznamem, musí zaměstnavatel stanovit přesnou dobu uchovávání záznamů a zajistit jejich odpovídající zabezpečení před neoprávněným přístupem. Běžně se doporučuje uchovávat záznamy maximálně po dobu několika dnů, pokud není delší doba nezbytná pro naplnění účelu sledování.

Zaměstnavatel musí také vypracovat interní směrnici upravující provoz kamerového systému, která by měla obsahovat zejména účel sledování, rozsah zpracovávaných údajů, dobu uchovávání záznamů a způsob jejich zabezpečení. V případě, že kamerový systém zpracovává osobní údaje systematicky, je zaměstnavatel povinen vést záznamy o činnostech zpracování podle GDPR.

Porušení pravidel pro instalaci a provoz kamerového systému může mít pro zaměstnavatele závažné právní důsledky. Úřad pro ochranu osobních údajů může uložit vysoké pokuty, a zaměstnanci mohou požadovat náhradu nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do jejich soukromí. V krajním případě mohou být pořízené záznamy považovány za nezákonně získané důkazy, které nelze použít v případném pracovněprávním sporu.

Je také důležité pravidelně přezkoumávat oprávněnost a přiměřenost kamerového sledování a případně systém upravit podle aktuálních potřeb a rizik. Zaměstnavatel by měl mít vypracovaný systém pro vyřizování žádostí zaměstnanců týkajících se přístupu k záznamům a jejich případného výmazu.

Ochrana soukromí zaměstnanců podle zákoníku práce

Zákoník práce stanovuje jasná pravidla pro ochranu soukromí zaměstnanců na pracovišti, přičemž zvláštní pozornost je věnována problematice kamerových systémů. Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu narušovat soukromí zaměstnance na pracovišti a v společných prostorách tím, že jej podrobuje otevřenému nebo skrytému sledování. Toto ustanovení vychází z základního práva na ochranu soukromí, které je zakotveno v Listině základních práv a svobod.

Při instalaci kamerových systémů musí zaměstnavatel dodržovat princip proporcionality, což znamená, že sledování musí být přiměřené vzhledem k sledovanému účelu. Zaměstnavatel je povinen prokázat existenci závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze jeho činnosti. Takovými důvody mohou být například ochrana majetku, bezpečnost zaměstnanců nebo specifické požadavky výrobního procesu.

V případě, že se zaměstnavatel rozhodne instalovat kamerový systém, musí o tom zaměstnance předem informovat. Informační povinnost zahrnuje sdělení o rozsahu a způsobu provádění kontroly, včetně přesného umístění kamer a časového rozsahu sledování. Zaměstnanci musí být také seznámeni s tím, kdo má přístup k záznamům a jak dlouho jsou záznamy uchovávány.

Zákoník práce výslovně zakazuje provádět sledování v prostorách určených k ryze soukromým účelům, jako jsou toalety, sprchy, šatny nebo odpočinkové místnosti. Porušení tohoto zákazu může být považováno za závažné porušení práva na ochranu osobnosti a může vést k právním následkům včetně finančních sankcí.

Zaměstnavatel musí při zpracování osobních údajů získaných prostřednictvím kamerového systému dodržovat také ustanovení obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR). To znamená, že musí mít stanovený účel zpracování, právní titul a musí zajistit odpovídající zabezpečení získaných údajů.

Důležitým aspektem je také doba uchovávání záznamů, která by měla být přiměřená účelu sledování. Obecně se doporučuje uchovávat záznamy pouze po nezbytně nutnou dobu, například několik dnů, pokud nedojde k zachycení incidentu vyžadujícího delší uchování záznamu.

Zaměstnanci mají právo být informováni o zpracování jejich osobních údajů a mohou požadovat přístup k záznamům, které se jich týkají. V případě, že se domnívají, že jejich právo na soukromí bylo porušeno, mohou se obrátit na příslušné orgány, zejména na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo inspektorát práce.

Při posuzování oprávněnosti kamerového sledování se vždy zohledňuje konkrétní situace a specifické podmínky pracoviště. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že zvolené řešení je nejméně invazivním způsobem, jak dosáhnout legitimního cíle, a že stejného účelu nelze dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky. Toto posouzení by mělo být pravidelně přezkoumáváno a aktualizováno v závislosti na měnících se podmínkách a potřebách pracoviště.

Povinnost informovat zaměstnance o kamerovém systému

Zaměstnavatel má zákonnou povinnost informovat své zaměstnance o instalaci a provozu kamerového systému na pracovišti. Tato povinnost vychází především ze zákoníku práce a zákona o zpracování osobních údajů. Zaměstnanci musí být o kamerovém systému informováni předem a komplexně, tedy ještě před zahájením jeho provozu. Informační povinnost se vztahuje jak na stávající zaměstnance, tak i na nově příchozí pracovníky.

Způsob informování může mít různé formy, ale vždy musí být prokazatelný a srozumitelný. Nejčastěji se využívá písemné oznámení, které je předáno každému zaměstnanci proti podpisu. V oznámení musí být jasně uvedeno, kde přesně jsou kamery umístěny, jaký je účel jejich instalace, kdo má k záznamům přístup a jak dlouho jsou záznamy uchovávány. Zaměstnavatel musí také specifikovat, jakým způsobem jsou data zabezpečena proti zneužití a jak mohou zaměstnanci uplatnit svá práva související s ochranou osobních údajů.

Kromě písemného oznámení je nutné označit monitorované prostory viditelným způsobem, například pomocí informačních tabulek nebo piktogramů. Tyto označení musí být umístěny tak, aby je zaměstnanci i návštěvníci pracoviště nemohli přehlédnout. Na tabulkách by měla být uvedena informace o tom, že prostor je monitorován, včetně identifikace správce osobních údajů a kontaktu na odpovědnou osobu.

Zaměstnavatel nesmí opomenout ani povinnost konzultovat zavedení kamerového systému s odborovou organizací, pokud na pracovišti působí. V případě, že odbory nejsou ustanoveny, je vhodné projednat instalaci kamer se zaměstnanci jiným způsobem, například na pracovní poradě. Důležité je dokumentovat veškerou komunikaci související s informováním o kamerovém systému pro případnou pozdější kontrolu ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů.

V rámci informační povinnosti musí zaměstnavatel také vysvětlit, že kamerový systém není primárně určen ke sledování pracovní výkonnosti zaměstnanců, ale slouží k ochraně majetku, bezpečnosti osob nebo k jiným legitimním účelům. Zaměstnanci mají právo vznést námitky proti zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerového systému, a zaměstnavatel se musí těmito námitkami zabývat.

Nedodržení informační povinnosti může mít pro zaměstnavatele závažné důsledky. Může se jednat o porušení zákoníku práce a zákona o zpracování osobních údajů, za což hrozí vysoké pokuty. Navíc, pokud zaměstnavatel řádně neinformuje zaměstnance o kamerovém systému, mohou být pořízené záznamy považovány za nezákonně získané důkazy, které nelze použít například v případném pracovněprávním sporu.

Je také důležité pravidelně aktualizovat informace o kamerovém systému, zejména pokud dojde ke změnám v jeho rozsahu, účelu nebo způsobu zpracování dat. Zaměstnavatel by měl vést přehlednou dokumentaci o splnění informační povinnosti, včetně evidence podpisů zaměstnanců potvrzujících seznámení se s informacemi o kamerovém systému.

Oprávněné důvody pro monitoring pracovního prostoru

Zaměstnavatelé musí mít pro instalaci kamerového systému na pracovišti vždy oprávněný důvod, který je v souladu s právními předpisy a legitimními zájmy společnosti. Mezi nejčastější a právně uznávané důvody patří zejména ochrana majetku zaměstnavatele před krádežemi či poškozením. Toto je zvláště relevantní v prostorách, kde se nachází cenné vybavení, zboží nebo důvěrné dokumenty. Zaměstnavatel může také instalovat kamery za účelem zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců, především v provozech s vysokým rizikem pracovních úrazů nebo v místech, kde hrozí nebezpečí vzniku mimořádných událostí.

Aspekt kamerového systému	Zákonné požadavky
Právní základ	§316 zákoníku práce
Souhlas zaměstnanců	Není vyžadován, ale zaměstnanci musí být informováni
Doba uchování záznamu	Maximálně 7 dní
Povinné označení	Viditelné upozornění na monitorovaný prostor
Zakázané prostory	Šatny, toalety, odpočinkové místnosti
Oprávněný důvod instalace	Ochrana majetku, bezpečnost práce, kontrola výroby

Kontrola dodržování pracovních postupů a pracovní kázně je dalším legitimním důvodem, zejména pokud jde o činnosti, kde přesné dodržování stanovených postupů má zásadní význam pro kvalitu výroby nebo bezpečnost práce. V některých specifických případech může být monitoring nezbytný pro ochranu obchodního tajemství nebo důvěrných informací společnosti. Zaměstnavatel musí však vždy dbát na to, aby rozsah sledování byl přiměřený sledovanému účelu.

Ochrana života a zdraví třetích osob může být také oprávněným důvodem pro instalaci kamerového systému, především v prostorách s častým pohybem zákazníků nebo návštěvníků. V případě výrobních procesů, kde je nutné zajistit vysokou kvalitu produktů a dodržování hygienických norem, může být monitoring rovněž opodstatněný. Zaměstnavatel musí však vždy zvážit, zda nelze stejného účelu dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky.

Je důležité zdůraznit, že pouhá zvědavost nebo snaha o absolutní kontrolu zaměstnanců nejsou legitimními důvody pro instalaci kamerového systému. Monitoring musí být vždy proporcionální a nesmí nepřiměřeně zasahovat do soukromí zaměstnanců. Zaměstnavatel musí před instalací kamerového systému provést důkladnou analýzu rizik a přínosů a dokumentovat důvody, které ho k instalaci kamer vedly.

V kontextu zákoníku práce je také nezbytné, aby zaměstnavatel předem informoval zaměstnance o rozsahu a způsobu monitoringu. Zaměstnanci musí být seznámeni s tím, které prostory jsou monitorovány, za jakým účelem a jak jsou získané záznamy zpracovávány a uchovávány. Tato informační povinnost vyplývá nejen ze zákoníku práce, ale také z předpisů o ochraně osobních údajů.

Zaměstnavatel musí také respektovat zákaz instalace kamer v prostorách určených k ryze soukromým účelům, jako jsou toalety, šatny nebo odpočinkové místnosti. Monitoring těchto prostor by představoval nepřiměřený zásah do soukromí zaměstnanců a byl by v rozporu s právními předpisy. V případě, že je nezbytné monitorovat i prostory, kde dochází k občasným soukromým aktivitám zaměstnanců, musí být tato skutečnost řádně odůvodněna a zaměstnanci musí být o této skutečnosti prokazatelně informováni.

Zaměstnavatel musí vždy předem informovat zaměstnance o zavedení kamerového systému, jeho účelu a rozsahu. Ochrana soukromí zaměstnanců musí být vždy v rovnováze s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Radmila Klementová

Zákaz sledování v citlivých prostorách

Zaměstnavatel musí při instalaci kamerových systémů respektovat základní lidská práva a důstojnost zaměstnanců. Existují prostory, kde je kamerové sledování striktně zakázáno nebo významně omezeno. Mezi tyto citlivé prostory patří především šatny, umývárny, toalety, odpočinkové místnosti a další prostory určené k hygieně a osobním potřebám zaměstnanců.

V těchto intimních prostorách by instalace kamerového systému představovala nepřiměřený zásah do soukromí a lidské důstojnosti. Zaměstnanci zde mají legitimní očekávání soukromí a možnost nerušeně vykonávat osobní potřeby. Jakékoliv sledování v těchto prostorách by bylo v rozporu nejen se zákoníkem práce, ale i s ochranou osobnostních práv podle občanského zákoníku a právem na soukromí garantovaným Listinou základních práv a svobod.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat také prostorám, které slouží k převlékání zaměstnanců. I když se nejedná o klasickou šatnu, ale například o oddělenou část pracoviště, kde si zaměstnanci odkládají svrchní oděv nebo se převlékají do pracovního oblečení, není zde kamerové sledování přípustné. Zaměstnavatel musí respektovat právo na soukromí i v těchto případech.

Zákaz sledování se vztahuje i na prostory určené k odpočinku během pracovní doby. Jedná se například o denní místnosti, jídelny nebo kuřárny. V těchto prostorách mají zaměstnanci právo na nerušený odpočinek bez dohledu kamer. Zaměstnavatel nemůže argumentovat ochranou majetku nebo bezpečností práce, protože tyto zájmy zde ustupují právu na soukromí zaměstnanců.

Specifickou kategorií jsou zdravotnická zařízení na pracovišti, jako jsou ordinace závodního lékaře nebo ošetřovny. V těchto prostorách je sledování zakázáno s ohledem na ochranu citlivých osobních údajů o zdravotním stavu zaměstnanců a zachování lékařského tajemství. Výjimku mohou představovat pouze velmi specifické případy, kdy je sledování nezbytné pro zajištění bezpečnosti pacientů, ale i zde musí být respektována přísná pravidla ochrany soukromí.

Zaměstnavatel musí při plánování rozmístění kamerového systému důkladně zvážit charakter jednotlivých prostor a vyloučit sledování v citlivých zónách. Porušení zákazu sledování v těchto prostorách může vést k významným sankcím ze strany kontrolních orgánů, především Úřadu pro ochranu osobních údajů. Zaměstnanci mají v případě neoprávněného sledování právo domáhat se ochrany u soudu a požadovat odstranění kamer i náhradu nemajetkové újmy.

Při jakýchkoliv pochybnostech o přípustnosti sledování v konkrétním prostoru by měl zaměstnavatel konzultovat situaci s odborníky na pracovní právo a ochranu osobních údajů. Je vždy lepší preventivně vyloučit sporné případy, než čelit následným právním komplikacím a stížnostem zaměstnanců. Důsledné respektování zákazu sledování v citlivých prostorách je základním předpokladem zákonného provozování kamerového systému na pracovišti.

Doba uchovávání kamerových záznamů

Záznamy z kamerových systémů na pracovišti by měly být uchovávány pouze po nezbytně nutnou dobu, která odpovídá účelu jejich pořízení. Obecně se doporučuje doba uchování maximálně 3-7 dnů, pokud neexistuje závažný důvod pro delší archivaci. Tato doba je považována za přiměřenou pro zjištění případného incidentu a zahájení jeho řešení. V případě, že během této doby nedojde k žádnému bezpečnostnímu incidentu nebo jinému relevantnímu důvodu pro uchování záznamu, měl by být záznam automaticky smazán.

Existují však situace, kdy může být oprávněné uchovávat záznamy po delší dobu. Například pokud došlo k bezpečnostnímu incidentu, krádeži nebo jinému protiprávnímu jednání, může zaměstnavatel relevantní části záznamu uchovat po dobu nezbytnou pro vyšetřování události a případné právní řízení. V takovém případě je však nutné uchovávat pouze ty části záznamu, které přímo souvisejí s řešeným incidentem.

Zaměstnavatel musí mít vypracovanou jasnou směrnici upravující nakládání s kamerovými záznamy, včetně přesně stanovené doby jejich uchovávání. Tato směrnice by měla být součástí vnitřních předpisů organizace a zaměstnanci s ní musí být prokazatelně seznámeni. Ve směrnici by mělo být jasně uvedeno, kdo má k záznamům přístup, jak jsou zabezpečeny proti zneužití a jakým způsobem probíhá jejich likvidace.

Je důležité si uvědomit, že delší doba uchovávání záznamů představuje větší zásah do soukromí zaměstnanců a zvyšuje riziko jejich možného zneužití. Proto musí být každé prodloužení standardní doby uchovávání řádně zdůvodněno a podloženo legitimním účelem. Zaměstnavatel musí být schopen prokázat, že zvolená doba uchovávání je přiměřená a nezbytná vzhledem k účelu zpracování.

V kontextu GDPR a ochrany osobních údajů je třeba zdůraznit, že doba uchovávání by měla být stanovena tak, aby minimalizovala množství zpracovávaných osobních údajů v čase. Příliš dlouhá doba uchovávání může být považována za porušení zásady minimalizace údajů. Úřad pro ochranu osobních údajů může v případě kontroly požadovat zdůvodnění zvolené doby uchovávání a při zjištění nepřiměřeně dlouhé doby uložit sankce.

V praxi se osvědčilo nastavit systém tak, aby po uplynutí stanovené doby došlo k automatickému přemazání záznamů. Tento automatizovaný proces minimalizuje riziko lidské chyby a zajišťuje konzistentní dodržování stanovených pravidel. Zaměstnavatel by měl také pravidelně přezkoumávat nastavenou dobu uchovávání a vyhodnocovat, zda je stále adekvátní vzhledem k aktuálním potřebám a rizikům na pracovišti.

Sankce za porušení pravidel monitoringu

V případě porušení pravidel pro monitoring zaměstnanců prostřednictvím kamerových systémů na pracovišti hrozí zaměstnavateli několik typů sankcí. Úřad pro ochranu osobních údajů může uložit pokutu až do výše 10 milionů Kč nebo 2% celkového ročního obratu podle toho, která částka je vyšší. Tato sankce přichází v úvahu zejména při závažném porušení povinností souvisejících se zpracováním osobních údajů zaměstnanců, například když zaměstnavatel neinformuje zaměstnance o instalaci kamerového systému nebo provádí monitoring bez legitimního důvodu.

Vedle finančních postihů může dojít i k nařízení okamžitého ukončení monitoringu ze strany dozorového úřadu, dokud nebudou splněny všechny zákonné požadavky. Zaměstnavatel musí v takovém případě odstranit veškerá získaná data a prokázat nápravu zjištěných nedostatků. Pokud tak neučiní, vystavuje se riziku dalších sankcí a opakovaných kontrol.

Zaměstnanci, jejichž práva byla porušena nepřiměřeným monitoringem, mají možnost podat žalobu na ochranu osobnosti a domáhat se náhrady nemajetkové újmy. Soudy v těchto případech přiznávají poškozeným zaměstnancům odškodnění, které může dosahovat i statisícových částek. Důležitým aspektem je také skutečnost, že důkazní břemeno leží na straně zaměstnavatele, který musí prokázat oprávněnost instalace kamerového systému a dodržení všech zákonných povinností.

V praxi se často setkáváme s případy, kdy zaměstnavatelé podceňují právní aspekty instalace kamer a spoléhají se pouze na souhlas zaměstnanců. Samotný souhlas zaměstnanců však není dostatečným právním základem pro monitoring, pokud nejsou splněny další zákonné podmínky. Zaměstnavatel musí vždy prokázat, že zvolené řešení je přiměřené sledovanému účelu a že stejného cíle nelze dosáhnout mírnějšími prostředky.

Zvláště přísně jsou posuzovány případy, kdy dochází k systematickému sledování zaměstnanců v prostorách určených k jejich soukromým aktivitám, jako jsou šatny, toalety nebo odpočinkové místnosti. V takových případech může kromě správních sankcí přijít i trestněprávní postih odpovědných osob za neoprávněný zásah do soukromí.

Zaměstnavatel by měl také počítat s tím, že porušení pravidel monitoringu může vést k významnému poškození reputace firmy a narušení důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Náklady spojené s nápravou takové situace často mnohonásobně převyšují případnou úsporu či výhody, které si zaměstnavatel od nezákonného monitoringu sliboval. Proto je vždy lepší investovat do důkladné právní analýzy a správného nastavení systému před jeho samotnou instalací.

Práva zaměstnanců při kamerovém sledování

Zaměstnanci mají při kamerovém sledování na pracovišti jasně definovaná práva, která vycházejí především ze zákoníku práce a dalších právních předpisů. Základním právem každého zaměstnance je být předem informován o instalaci a provozu kamerového systému. Zaměstnavatel musí pracovníky seznámit nejen s umístěním kamer, ale také s účelem jejich instalace a způsobem, jakým budou záznamy zpracovávány a uchovávány.

Zaměstnanci mají právo na ochranu svého soukromí i na pracovišti, což znamená, že kamery nesmí být instalovány v prostorách, kde by mohlo dojít k nepřiměřenému zásahu do jejich osobnostních práv. Jedná se zejména o šatny, toalety, odpočinkové místnosti či prostory určené ke konzumaci jídla. V případě, že zaměstnavatel toto právo poruší, mohou se zaměstnanci domáhat ochrany u příslušných orgánů, především u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Důležitým aspektem je také právo zaměstnance na přístup k záznamům, které se ho týkají. Pokud je zaměstnanec zachycen na kamerovém záznamu, má právo požádat o přístup k těmto záznamům a získat informace o tom, jak jsou zpracovávány. Zaměstnavatel musí této žádosti vyhovět, pokud tomu nebrání závažné právní důvody. Zaměstnanec má rovněž právo na opravu nebo výmaz osobních údajů, pokud jsou nepřesné nebo zpracovávané v rozporu se zákonem.

V souvislosti s ochranou osobních údajů mají zaměstnanci právo vznést námitku proti zpracování jejich osobních údajů prostřednictvím kamerového systému. Tato námitka musí být založena na konkrétních důvodech souvisejících s jejich situací. Zaměstnavatel je povinen se námitkou zabývat a případně prokázat oprávněnost kamerového sledování.

Zaměstnanci mají také právo být informováni o době uchovávání záznamů. Běžně by neměla přesáhnout několik dnů, maximálně týdnů, pokud to není odůvodněno zvláštními okolnostmi. Po uplynutí této doby musí být záznamy automaticky mazány. Zaměstnanci mohou požadovat informace o tom, kdo má k záznamům přístup a jak je zajištěna jejich bezpečnost před neoprávněným přístupem.

V případě, že dojde k porušení práv zaměstnanců v souvislosti s kamerovým sledováním, mají právo podat stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů nebo se obrátit na soud. Mohou se domáhat nejen odstranění protiprávního stavu, ale také náhrady případné újmy, která jim byla způsobena. Zaměstnanci mají rovněž právo konzultovat situaci s odborovou organizací, pokud na pracovišti působí, nebo se obrátit na inspektorát práce.

Zaměstnavatel musí respektovat zásadu proporcionality, což znamená, že kamerový systém může být použit pouze v nezbytném rozsahu a po dobu nezbytně nutnou. Zaměstnanci mají právo požadovat, aby sledování bylo omezeno pouze na prostory, kde je to skutečně nutné z hlediska ochrany majetku nebo bezpečnosti práce. Nepřetržité sledování zaměstnanců při běžném výkonu práce je považováno za nepřiměřený zásah do jejich soukromí.

GDPR a ochrana osobních údajů

Zpracování osobních údajů prostřednictvím kamerových systémů na pracovišti musí být v souladu s Obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR) a souvisejícími právními předpisy. Zaměstnavatel jako správce osobních údajů má povinnost zajistit, že monitoring zaměstnanců bude probíhat transparentně a v souladu se všemi zásadami zpracování osobních údajů.

Základním předpokladem pro instalaci kamerového systému je existence oprávněného zájmu zaměstnavatele, který musí převažovat nad právem zaměstnanců na ochranu soukromí. Zaměstnavatel musí být schopen tento oprávněný zájem řádně zdůvodnit a dokumentovat. Typickými příklady jsou ochrana majetku, bezpečnost zaměstnanců nebo specifické provozní důvody.

V kontextu GDPR je nezbytné, aby zaměstnavatel provedl posouzení vlivu na ochranu osobních údajů (DPIA), zejména pokud kamerový systém provádí systematické monitorování veřejně přístupných prostor nebo pokud zpracovává zvláštní kategorie osobních údajů. Součástí tohoto posouzení musí být analýza rizik a návrh opatření k jejich zmírnění.

Zaměstnavatel má povinnost informovat zaměstnance o zpracování jejich osobních údajů prostřednictvím kamerového systému. Informační povinnost zahrnuje sdělení o účelu zpracování, právním základu, době uchování záznamů, příjemcích údajů a právech subjektů údajů. Tyto informace musí být poskytnuty srozumitelnou formou a musí být snadno dostupné.

Důležitým aspektem je také zabezpečení zpracovávaných údajů. Zaměstnavatel musí přijmout odpovídající technická a organizační opatření k ochraně kamerových záznamů před neoprávněným přístupem, ztrátou nebo zneužitím. To zahrnuje například řízení přístupových práv, šifrování dat a pravidelné bezpečnostní audity.

Doba uchovávání kamerových záznamů by měla být přiměřená účelu zpracování. Standardně by neměla přesáhnout několik dnů, pokud neexistuje závažný důvod pro delší uchování. Po uplynutí stanovené doby musí být záznamy bezpečně smazány nebo anonymizovány.

Zaměstnanci mají v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů prostřednictvím kamerového systému různá práva, včetně práva na přístup k údajům, práva na výmaz a práva vznést námitku proti zpracování. Zaměstnavatel musí být připraven na tyto žádosti reagovat a zajistit jejich včasné vyřízení.

Pro zajištění souladu s GDPR je vhodné vypracovat interní směrnici upravující provoz kamerového systému. Tato směrnice by měla obsahovat podrobná pravidla pro správu systému, zpracování a zabezpečení údajů, řešení bezpečnostních incidentů a postupy pro uplatňování práv subjektů údajů. Pravidelná revize a aktualizace této směrnice je nezbytná pro udržení efektivního systému ochrany osobních údajů.

Výjimky pro specifická pracoviště

Některá pracoviště vyžadují zvláštní přístup k monitorování zaměstnanců pomocí kamerových systémů, přičemž zákoník práce na tyto situace pamatuje specifickými výjimkami. V případě pracovišť s vysokým bezpečnostním rizikem může zaměstnavatel instalovat kamerový systém i bez výslovného souhlasu zaměstnanců, musí však prokázat závažný důvod spočívající v povaze činnosti. Typickým příkladem jsou bankovní instituce, kde je ochrana života, zdraví a majetku prvořadá.

Další významnou výjimku představují provozy s vysokou mírou rizika pracovních úrazů nebo nehod. V těchto případech může monitoring sloužit nejen k prevenci nehod, ale také k dokumentaci případných incidentů pro účely vyšetřování a pojistného plnění. Jedná se například o výrobní linky, chemické provozy nebo staveniště, kde je zvýšené riziko pracovních úrazů.

Specifickou kategorií jsou pracoviště, kde dochází k manipulaci s vysokými finančními částkami nebo cenným zbožím. V takových případech je možné instalovat kamerový systém i v prostorách, které by za běžných okolností podléhaly přísnějším omezením. Zaměstnavatel však musí zajistit, aby sledování bylo přiměřené účelu a nezasahovalo nepřiměřeně do soukromí zaměstnanců.

V oblasti zdravotnictví a sociálních služeb existují zvláštní ustanovení umožňující monitoring v zájmu ochrany pacientů a klientů. Zde je však nutné důsledně dbát na ochranu soukromí jak zaměstnanců, tak pacientů. Kamerové systémy nesmí být instalovány v místnostech určených k osobní hygieně nebo odpočinku personálu.

Výzkumná a vývojová pracoviště mohou využívat kamerové systémy k ochraně duševního vlastnictví a know-how společnosti. V těchto případech je monitoring oprávněný, pokud slouží k zabezpečení citlivých informací a technologických postupů před jejich zneužitím nebo zcizením. Zaměstnavatel musí však jasně vymezit monitorované prostory a informovat zaměstnance o rozsahu sledování.

Zvláštní režim platí také pro pracoviště s nepřetržitým provozem, kde je nutné zajistit bezpečnost zaměstnanců během nočních směn. V těchto případech může být monitoring intenzivnější, musí však respektovat právo zaměstnanců na přestávky a osobní prostor během pracovní doby.

Všechny výjimky musí být řádně zdokumentovány v interních předpisech zaměstnavatele a konzultovány se zástupci zaměstnanců nebo odborovou organizací. Zaměstnavatel je povinen pravidelně přezkoumávat oprávněnost a přiměřenost monitoringu a případně upravovat jeho rozsah podle aktuálních potřeb a rizik. Důležité je také zajistit bezpečné uchovávání zaznamenaných dat a stanovit jasná pravidla pro přístup k nim.